...

#2016/2017

Několik rozhovorů o (Kristu)

Již se nehraje

„Jak říkával můj děda: Do prdele se štěstím. Žít se ale musí." Hra současné litevské autorky, naší vrstevnice Teklė Kavtaradzė (1990). Vzpomínky postav na jejich moudré prarodiče i osobní konfrontace se světem, na který již zkušenosti rodičovské generace nestačí: je třeba se v tomhle globalizovaném rybníčku naučit plavat jinak, po svém! Není nic, co by nám mohlo posloužit jako opora. Kde ji vzít? Místo země beton. Místo vody Coca-Cola. Místo větru klimatizace. Místo ohně chlast. A místo boha pusto.

Hrají

Ona: Barbora Goldmannová
Sestra: Dagmar Kopečková
Elzé: Taťána Janevová
Matka: Markéta Hausnerová
On: Jan Mansfeld
On II: Marek Šenkyřík
Matas: Jaroslav Tomáš
Kasparas: Ondřej Kraus
Liudas: Tomáš Žilinský
Učitel: Dominik Teleky/Petr Hanák

 

 

O inscenaci

Datum premiéry 26. března 2017
Délka představení 80 minut
Počet repríz 7

Inscenační tým

Překlad: Tereza Kabeláčová, Markéta Škodová
Režie: Sára Čermáková
Dramaturgie: Patrik Boušek
Scéna: Magdaléna Paračková
Kostýmy: Magdaléna Paračková
Hudba: Tomáš Žilinský
Zvuk: Vojtěch Matulík
Světlo: František Kumhala
Produkce: Nikola Cziglová

Hrají